Ekonomika

Konec kapitalismu nepřijde automaticky

PRAHA – V současnosti nejde o krizi kapitalismu, nýbrž o krizi v kapitalismu, zdůraznil na přednášce »S Ransdorfem o marximu – marxismus a ekonomika«, pořádané Klubem společenských věd v Praze, europoslanec Miloslav Ransdorf (KSČM).

Varoval před předčasnou radostí z potíží systému, neboť do moderního kapitalismu byly vtaženy Čína, Indie, Jižní Amerika apod., což rozšířilo jeho možnosti.

Krize označil za nedílnou, sebereflexní součást kapitalismu, adaptační prvek, který posouvá jeho meze, dočasný rámec. Nedomnívá se, že dnešní krize je ta, jež by vyčerpala i samotné hranice, podstatu kapitalismu. Připomněl Rooseveltův New Deal, který »nenalil« do ekonomiky další finance, jako činí politice dnes, nýbrž pozměnil její strukturu.

Krize z nedostatečné spotřeby

Teorii krizí má Ransdorf za konfliktní téma, ale např. pro desetiletí probírané téma Marxovy myšlenky relativního a absolutního zbídačování ap. nalezl odpověď v Kondratěvových cyklech: začátek vlny přináší značnou míru zisku, jež postupně klesá, což znesnadňuje reprodukci kapitálu a tedy vyvolává sociální napětí, po krizi s novou vlnou a technologiemi míra zisku opět rapidně vzroste, aby zas pomalu klesala.

Dnešní krizi nepovažuje za krizi z nadvýroby, ale z nedostatečné spotřeby, jako výsledku potlačení sociálního státu a vstupu nízkopříjmových zemí na globální trh. Konstatoval, že zatímco kapitalismus Marxovy doby ovládl jen výrobu, nyní prostoupil do všech vztahů, i vzdělávání a umění, včetně avantgardy jako pozice vzdoru.

Ovládnout globalizaci

Ransdorf zdůraznil, že globalizace je objektivní proces, který levice nemůže odmítnout, ale musí se snažit ovládnout. Připomněl názor ekonoma Josepha Stiglitze, že úspěch Číny stojí na využití globalizace, a slova Teng Siao Pchinga, že »tučné ryby v čisté vodě nežijí«, jimiž vysvětlil až donedávna dlouholetou lhostejnost vedení KS Číny vůči korupci či institutu minimální mzdy. Kvůli zbožním a dluhopisovým vazbám popsal ČLR a USA jako siamská dvojčata, takže je skeptický k nadějím levice vkládaným do Číny.

Jak je to s plánem

Snaha limitovat finanční nástroje je naivní, regulace není samospasitelná, podtrhl europoslanec s tím, že kapitalismus potřebuje zprostředkování vztahů a toků přes tyto nástroje. Rozebral pohledy na míru iracionality trhu a racionality plánu, přičemž upozornil, že teorie plánované ekonomiky nepochází od Marxe, nýbrž z II. Internacionály, resp. že představa společnosti řízené jedinou vůlí není autenticky od Marxe. Přiklonil se ke genetické škole, kdy plány vznikají zdola, případně zdola i shora, nikoli jako v teleologické, kdy jsou sestavovány shora.

Vývoj výsledkem konání člověka

Do protikladu postavil přístupy II. Internacionály spoléhající na to, že jakési »železné« vývojové zákony navodí konec kapitalismu, a Marxovo popření ekonomického determinismu a fatalismu, protože dle něho vývoj je výsledkem konání člověka a lidí.

Marx v Kapitálu analyzuje kapitál v procesu produkce, v procesu oběhu, dle jednotlivých sfér hospodářství. Stihl probrat produkci a reprodukci kapitálu z hlediska kapitálu, ale již mu podle Ransdorfa nezbyl čas na rozbor námezdní síly. Potřeby lidí viděl v kontextu vývoje, uvedl Ransdorf a vyložil cestu za rámec kapitalismu jako výsledek nikoli »železných« ekonomických zákonů, ale konkrétního boje pracujících, včetně využití státu jako »agenta pracujících«.

Dominantní je monopol

Regulace je možná, ale musí existovat prostor pro rozhodování, tržní procesy nelze simulovat v celé komplexnosti a do detailu, zdůraznil a vyzdvihl princip, kdy cíl zajišťuje integritu, přičemž pro jeho dosažení jsou možné různé nástroje a cesty. Zpochybnil, že trh je dominantní strukturou kapitalismu, a přiklonil se k názoru Fernanda Braudela, že dominantní strukturou je monopol a trh je zpětnovazební nástroj. Proto se Ransdorf domnívá, že trh přesahuje rámec kapitalismu a vůči existenci trhu za socialismu netřeba »podléhat ukvapeným ideologickým soudům«.

Kapitalismus kontra emancipace

Ransdorf také upozornil, že kapitalismus má v sobě velké protidemokratické nástroje, občané mohou demokraticky volit vládu, nikoli však řídit firmy. V tom vidí hranice kapitalismu, které se dostanou do střetu s emancipací občanů, s novými formami rovnosti. Vyvrátil, že by kapitalismus byl spontánní strukturou, vždy je v něm přítomna intervence moci. Zbožštění ekonomické rovnováhy a podnikatele jako nositele rizika je falešné, stojí totiž na nerovnostech (kupř. informačních), podtrhl.

Naděje na společenské změny nalézá Ransdorf více v Evropě, kde jsou rozpory velmi vyhraněné a politická scéna není tak konsolidovaná jako v USA. Nespoléhá na vyčerpání zdrojů, automatismus vývoje, i když drancování zdrojů, vykořisťování přírody jde ruku v ruce s vykořisťováním lidí. Přitom není nutný vlastnický převrat, stačí mít nad procesy kontrolu, aby sloužily dle představ, dodal s tím, že v půlmiliardové Evropě je zaměstnáno 60 milionů lidí v družstvech.

23. 9. 2011