Korošík Vlastimil

Výbor, který vedete, navrhl zařadit na nadcházející schůzi sněmovny na pořad jednání nový bod. Je to obvyklý postup?

 

Opravdu se to nestává často. Navrhli jsme zařadit bod s názvem Systém kontrol ve veřejné správě. Jsme znepokojeni tím, že různé kontrolní orgány si zejména u příjemců peněz z evropských fondů doslova podávají dveře, a přitom jejich zjištění se někdy výrazně liší. Zatímco jedni kontroloři konstatují, že je všechno v pořádku, jiní vytýkají chyby. Což může vést až k sankci navrácení celé dotace. Pro řadu měst a obcí, ale i pro další příjemce to znamená značnou nejistotu. Vlastně mnohdy netuší, zda postupují při čerpání dotací správně, jakkoli se drží smlouvy i metodických pokynů. I tato situace vede k tomu, že některé dobré a potřebné projekty nejsou ani podané.

Může projednání na schůzi sněmovny vůbec zlepšit tento stav?

Výbor zároveň navrhuje, aby sněmovna požádala vládu o přípravu materiálu, který přehledně seznámí poslance se stávajícím systémem kontrol ve veřejné správě a při čerpání veřejných prostředků. Podle mého názoru musí přestat praxe, kdy auditní orgány hledají »mouchy« a s nimi zboří celou stavbu mnohdy výborného projektu. Smyslem tohoto jednání by mělo být nalezení východiska. Diskutuje se o tom, že by měla existovat dohoda mezi auditními orgány a poskytovateli dotací, co se bude kontrolovat a jaké sankce se budou za určité pochybení ukládat.

Sankce by měly být odstupňované. Jako příklad lze uvést, že podle rozhodnutí a následné smlouvy příjemce dotace například splnil indikátor na 97,5 %. Něco drobného je nedotažené, ale teď se musí vracet 100 % dotace. Mělo by se rozlišit závažné pochybení a drobný administrativní nedostatek. Kontroly různých orgánů nemají jednotnou metodiku a není koordinována jejich činnost. Připadá mi, že kolem auditu se vytvořila atmosféra, že jde o všemocný nástroj, který má všechny problémy vyřešit. Myslím si, že hlavní je zkontrolovat, zda veřejné prostředky byly vynaloženy v souladu s účelem projektu a zda byl příjemcem například dodržen postup podle zákona o veřejných zakázkách.

Nemůže nedočerpání prostředků z evropských fondů, o němž se hodně hovoří, souviset i se složitostí právě zákona o veřejných zakázkách?

Odhady výše peněz, které se nepodaří z alokace pro Českou republiku z programového období 2007–2013 vyčerpat, se liší. Půjde ale o desítky miliard korun a příčin je jistě hodně. Zákon o veřejných zakázkách je ale opravdu komplikovaná norma, která ztížila nejen přípravu na realizaci těchto projektů, ale zadávací řízení pro všechny veřejné zakázky.

Vzpomínám si na hektické projednávání této předlohy v minulém funkčním období se stovkami pozměňovacích návrhů. Mělo jít o vlajkovou loď Nečasovy vlády v boji proti korupci. Převládl podle mě mylný názor, že čím komplikovanější bude připravit veřejnou zakázku, tím se zúží prostor pro korupci. Vedle vhodných úprav, třeba zrušení tzv. losovaček, však přibyla spousta administrativy, která šíbry stěží odradí, ale většinu poctivých komunálních politiků zahlcuje jen papíry. A tak si řada měst a obcí na zadávací řízení najímá poradce a poradenské firmy a tím se projekty neúměrně zdražují.

Přivítala jsem, že ministerstvo pro místní rozvoj chystá projektovou kancelář, která by měla zajišťovat poradenskou službu zejména pro menší obce. Poněkud mě zklamalo, že nový zákon o veřejných zakázkách bude ministerstvo připravovat až v příštím roce. Nejkřiklavější problémy, například s víceprácemi či šikanózními podáními k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, by letos měla řešit poslanecká novela.

Vidíte nějaké sporné body v přípravě nového zákona o veřejných zakázkách?

Je jich víc, ale uvedu alespoň jeden příklad. Nedávno jsem se zúčastnila setkání s podnikateli v mém regionu. Poslanec z ANO na něm horoval, aby se veřejné zakázky zadávaly místním firmám a tím se podpořila zaměstnanost. Zalapala jsem po dechu. Podle zákona, ani nařízení Evropské komise to nejde. Takže Úřad pro ochranu hospodářské soutěže by všechna tato zadávací řízení jednoduše zrušil. S udivenými až zmatenými podnikateli jsme si to vysvětlili. Což ale neznamená, že by to nemohl být podnět pro budoucí europoslance, aby se takové problematice věnovali. V případě KSČM můžeme garantovat úzkou součinnost s poslanci české sněmovny a konzultování všech bodů, které by se z hlediska EU mohly stát sporné, a je třeba se jimi zabývat.

Dalším rizikem, které si uvědomuje i ministerstvo pro místní rozvoj, je tlak tzv. protikorupčních organizací a aktivistů na nové snižování limitů pro zadávání veřejných zakázek a případně na další opatření. Naopak ministerstvo by chtělo dát větší prostor pro důvěru zadavatelům. Je třeba vzít v úvahu i statistický údaj, že obcí do 1500 obyvatel je u nás 85 %. V nich často pracují neuvolnění starostové, kteří se obětavě starají o veřejné zájmy. Je třeba stíhat ty, kteří se proviní, nikoli ve všech komunálních politicích vidět už předem potencionální korupčníky. Tak to není!

Myslíte si, že starostové obcí a měst jsou přetíženi velkou administrativou?

O tom se skutečně hodně hovoří zejména nyní, kdy sněmovna projednává poslanecký návrh zákona o registru smluv. Bouře kolem této předlohy neutichá. Před několika dny náš výbor ve spolupráci se Svazem měst a obcí a Sdružením místních samospráv uspořádat seminář na téma Územní samospráva a povinné zveřejňování smluv. Sál zvaný Státní akta v budově sněmovny doslova praskal ve švech. Obrovský zájem nevyvolává snad nějaký odpor proti zveřejňování zejména důležitých smluv. Vždyť podle zákona o veřejných zakázkách už dnes si může každý najít na internetu smlouvy v objemu nad půl milionu korun.

Jeden z účastníků za souhlasného potlesku oslovil přítomné poslance: Nesbírejte body, uberte nám administrativu! Návrh zákona totiž zatím počítá se zveřejňováním všech smluv, a to u rozsáhlého množství povinných subjektů, bez finančního limitu pod sankcí jejich neplatnosti. Neobvykle návrh dokonce ale v jedné variantě počítá i se zveřejňováním všech faktur a objednávek. A to dokonce bez časového omezení, takže systém by mohl být zaplaven statisíci již dávno naplněných »starých« smluv. Nejasností kolem návrhu je mnoho a diskuse přináší další a další otázky. Tou hlavní však je, jaký efekt by mohl zákon opravdu přinést.

Podle Rekonstrukce státu by měl ušetřit miliardy korun, protože komunální politici si budou dávat pozor, aby všechno bylo v pořádku a nepředražené. A dostáváme se opět k psychologickému dopadu na občany i na kandidáty do podzimních komunálních voleb. Komu se hodí představovat současné starosty a zastupitele šmahem jako nedůvěryhodné, takže by měli dávat na internet i objednávky za pár korun? Na semináři zazněl příklad s nákupem toaletního papíru. Myslím si, že hledání takové podoby zákona, která nezahltí povinné subjekty administrativou a naopak přispěje k průhlednosti zásadních kroků, bude ještě složitá.

Co M. Halíková soudí o tvrzení, že je v internetové kontrole a komunikaci mezi úřady a občany budoucnost. Čtěte úterní tištěné Haló noviny.

Miroslava MOUČKOVÁ